My, občané této země, podobně jako občané dalších zemí Evropy, jsme již příliš dlouho ,nenápadně a postupně přetvářeni. V důsledku ztráty jednotící myšlenky, vzájemné sounáležitosti a úcty, sdílených hodnot a zdravé sebedůvěry, se z nás stává čím dál více vnitřně rozdělená a rozhádaná masa, jejíž ambice se omezily na spotřebu a bezohlednou soutěživost.

Pod pláštíkem veškerého materiálního komfortu jsme krok za krokem zbavováni svých těžce vydobytých individuálních svobod a také zodpovědnosti za sebe, své životy, své činy a vzájemnosti s ostatními.

Naše práva jsou nám představována jako relativní a dočasná privilegia. O našich životech se snaží rozhodovat jiní, nabízejíce falešnou iluzi bezpečí, péče a ochrany postavenou na úřady vynucované solidaritě, o jejíž příjemcích ovšem nerozhodujeme my. Z pozice jakýchsi vševědoucích skupin je nám vnucován jednostranný výklad světa, spojený s novým a vyprázdněným jazykem, stejně jako s omezenou možností se k tomuto výkladu vyjádřit v otevřené demokratické diskuzi bez hrozby vyloučení ze společnosti. Kritické myšlení a otevřená diskuze, které vždy sloužily jako ověřený nástroj tvůrčího vývoje společnosti, jsou omezovány a nahrazovány předepsaným myšlením a společenským vylučováním těch, kteří věci vidí jinak.